Pohádky a pohádkové příběhy se mohou stát pro děti motivací a napomáhat jim seznamovat se s etickými pravidly pro běžný život. Děj pohádkových příběhů odpovídá momentálním schopnostem a možnostem dětí v předškolním věku.
Děti pohádky oslovují, přinášejí emoce a prožitky, pomáhají překonávat i případné bariéry mezi dítětem a dospělým. Rády se identifikují s hrdiny pohádek. V pohádkových příbězích poté děti objevují návrhy, nápady a náměty na řešení problémových situací, ve kterých se mohou poznat samy, rozpoznat různé druhy chování a jednání.
Předškolní věk mezi 3. – 6. rokem se nazývá obdobím magickým, kdy se u dětí plně rozvíjí fantazie a představivost, což je také důvod, že v předškolním období děti pohádky velmi rády poslouchají, pokud je rodiče čtou či vyprávějí.
3 KRÁT A DOST
S čím se rodiče často u svých dětí potýkají? Obecně s tím, že mají dojem, že dítě je tzv. neposlušné, nereaguje dostatečně na pokyny rodičů. Chybu však mohou dělat rodiče, kteří jsou nedůslední, případně opačně dítě zahrnují mnoha pokyny, zákazy a vadí jim i různé malichernosti ze strany dítěte. Základním pravidlem pro rodiče je důslednost. Případná netrpělivost a nervozita rodičů se snadno přenáší na dítě. Dítě poté bývá vůči neustálým výtkám a káráním „hluché.“ Dochází spíše k posílení negativních projevů chování.
Optimální pro předškoláky je krátké, srozumitelné vysvětlení. Od rodiče se očekává trpělivost, důslednost a pochopení pro dětské chování. Nelze očekávat, že dítě uposlechne okamžitě, pravidla chování si dítě osvojí postupně. Lze stanovit „pohádkové pravidlo – 3 krát a dost“. Rodiče vysloví požadavek 3x, což je domluvené maximum, dítě by v této chvíli mělo požadavku vyhovět. Pokud se tak stane, promění se dítě imaginárně na oblíbenou pohádkovou postavu a je „vítězem“. Další možností je volba ze tří alternativ, kdy si dítě vybere, jak se v dané chvíli může zachovat, jak jednat, což si určí vlastním výběrem ze stanovených možností.
MĚŘIT MUSÍTE STEJNÝM METREM
Každodenní úspěchy dítěte je vhodné ocenit pochvalou, uznáním, ze strany dospělého. Motivační odměny lze přizpůsobit i pohádkové postavě. Pokud se dívka stane princeznou, za každou pochvalu získá ozdobnou nebo kamínkovou samolepku na svou korunu ze zlatého kartonu. Postupně se korunka krásně promění. Dodržování slibů a pravidel samozřejmě platí i pro rodiče. Motivace pohádkou je pro dítě velkou výzvou a zábavou v jednom.
CO BY BYLO KDYBY?
O tom, jak postavy v pohádkách neposlouchaly, porušily pravidla a musely čelit následkům, se děti mohou dozvědět z mnoha známých, lidových pohádek. Klasickou postavou je Smolíček. Kdo by neznal kluka Smolíčka, který neuposlechl rady moudrého jelena a ze zvědavosti porušil pravidla, otevřel dveře chaloupky neznámým jezinkám a byl odnesen do jejich jeskyně? Nebýt jelenovy pomoci, mohl být osud Smolíčka velmi tragický.
Každý zná i příběh Červené karkulky či Jeníčka a Mařenky, kteří se ztratili v lese, aby později našli Perníkovou chaloupku. Kdyby se oba drželi v blízkosti otce, následně neloupali cizí perník, patrně by se s nebezpečnou ježibabou nesetkali.
S dětmi zkusíme hrát oblíbenou hru: Co by se stalo kdyby? Kdyby jelen Smolíčka nenašel? Kdyby Karkulce a babičce nepomohl myslivec? Kdyby Mařenka nevymyslela plán na záchranu a útěk a nepřelstila ježibabu?
S POHÁDKAMI POZNÁVÁME LIDSKÉ VLASTNOSTI
V pohádkových příbězích se objevují i vlastnosti a charaktery jednotlivých postav. Děti pak snáze pochopí, co znamená, když je někdo pyšný. Koblížek, který se vydal do světa, aby nebyl pouze sněden dědečkem, se dočkal smutného konce. Kdyby nebyl pyšný, možná by se nenechal nachytat vychytralou liškou, která na jeho osobu uměla pět skvěle chválu. A nejen to, díky této pohádce si můžeme se staršími předškoláky objasnit některá lidová úsloví a přísloví, která se vztahují k jednání a chování lidí a mohou nenásilně poučit i děti. Pýcha předchází pád.
Pokud by Koblížek nebyl hrdý, pyšný, patrně by tak snadno neskočil lišce na nos. Vždyť nebyl žádným velkým zpěvákem, ale pouze sladkým pečivem k jídlu. Koblížek se také příliš brzy radoval z toho, že dědečka a ostatní zvířata, která na cestě potkal, snadno přelstil. Díky tomu ztratil ostražitost před liškou. Kdyby si vzpomněl včas na přísloví: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, možná by vše pro Koblížka dopadlo lépe.
I MALÁ MYŠKA DOKÁŽE VELKÉ VĚCI
Pro budoucí život je třeba vést děti ke spolupráci a základům partnerství odmala. Výborným vzorem jsou jim sami rodiče. Právě rodiče by neměli posilovat různá, mnohdy vžitá, společenská klišé. Druhého vidíme především jako člověka, neposuzujeme ho dle rasy, pohlaví nebo vzhledu. Že nám pohádky v tomto směru žádnou pomoc neposkytnou? Známá pohádka O velké řepě, jasně děti poučí o tom, že i někdo, kdo je na první pohled maličký a patrně i slabý, může ostatním pomoci s velkou prací a jeho fyzická síla pomůže všem, kteří jsou na první pohled větší a silnější. Pokud naše síly spojíme, tak i ten, kdo je maličký a bez velké síly, může ostatním hodně pomoci. Kdo by na začátku pohádky hádal, že právě malá, slabá myška bude tou nejdůležitější pro vytržení obrovské řepy.
V pohádce O budce měl největší sílu velký, huňatý medvěd. Kdo by však čekal, že po zboření budky – domečku pro všechna zvířátka projeví velký, silný medvěd tolik citu a empatie pro druhé a svůj nerozvážný čin rád odčiní? I zde velký, mohutný medvěd, který by se mohl jevit jako zlý, zákeřný, škodolibý, projevil i přes svou ohromnou sílu a neohrabanost velkou dávku pochopení a citu pro druhé, kterým bez uvažování a odkladu pomohl.
Pohádky jsou pro předškolní děti velmi důležité z hlediska etiky a morálky, napomáhají chápat pravidla, způsoby chování a jednání lidí (i pomocí zvířecích postav) a vedou nenásilně k tomu, že lidé (děti) mají stejnou hodnotu, přesto že každý je jiný. Stejně jako pohádkové postavy.
Napsala: Ing. Renata Špačková
