Rodiče často řeší otázku, zda jejich dítě s ohledem na věk mluví správně. Zda je jeho řečový vývoj v pořádku a co je možné pro zlepšení jeho řeči udělat.
Jedním z nejčastějších dotazů rodičů v mateřských školách je, kdy začít problémy s výslovností řešit. Vady řeči a potíže s výslovností je vhodné začít řešit kolem čtvrtého roku života dítěte. Pokud rodiče váhají, zda již podniknout nějaké kroky či nikoliv, vždy je dobré konzultovat situaci s učitelkou v mateřské škole nebo s pediatrem. Řeč se stejně jako dítě vyvíjí a je možné, že když v některém časovém úseku dítě mluví téměř nesrozumitelně, tak za nějaký čas se řeč posune a dítě bude mluvit již mnohem lépe a srozumitelněji. Pokud problémy v řeči budou přetrvávat, je nutné začít výslovnost dítěte aktivně řešit bez dalšího odkladu. Jednou z možností, kterou může rodič pro své dítě využít, je zapojení dítěte do logopedické prevence, kterou se zabývá většina mateřských škol.
Co logopedická prevence vlastně je?
Logopedická prevence spočívá v tom, že dítě bude se souhlasem rodiče vyšetřeno logopedem, který působí ve Speciálně pedagogickém centru (dále jen SPC). SPC patří spolu s pedagogicko-psychologickými poradnami mezi školská poradenská zařízení. Logoped ze SPC přijede do MŠ a provede kontrolu výslovnosti u dětí, jejichž rodiče dají k vyšetření souhlas. Následně doporučí dvě varianty způsobu práce. Ta první spočívá v doporučení, že dítě má mnoho logopedických problémů a je nutné je napravovat pod odborným dohledem klinického logopeda v jeho ambulanci. Druhá varianta je, že dítě má lehčí nedostatky v řeči a ještě není nezbytně nutné, aby se objednávalo do ambulance klinického logopeda. Dítě je tedy zařazeno do skupiny logopedické prevence, kterou vede zkušená učitelka přímo v mateřské škole. Aby učitelka mohla vést tuto skupinku, musí vlastnit certifikát o proškolení v logopedické prevenci., který je akreditován ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Následně je dítě kontrolováno 2x za rok logopedem při tzv. výjezdu do MŠ. Logoped posuzuje, zda dítě dělá v řeči pokroky a zda se řeč vyvíjí správným směrem.
Když dítě navštěvuje logopedickou prevenci.
Dítě zařazené do logopedické prevence spolupracuje s proškolenou učitelkou buď individuálně, nebo ve skupince s dalšími dětmi, které mají problém s výslovností stejných hlásek. Kroužek logopedická prevence probíhá většinou ráno či odpoledne mimo hlavní vzdělávací program, tedy v době volných her dětí. Zabírá však pouze určitou část volné hry, rodiče se nemusí bát, že dítě se do herních aktivit nebude mít možnost v MŠ zapojit.
Co děti v rámci logopedické prevence v MŠ čeká? Děti si hravou formou procvičují různé formy řečových dovedností. Na rozdíl od klinického logopeda se při logopedické prevenci neprovádí náprava hlásek. Logopedická prevence především slouží jako podpora přirozeného vývoje řeči, ale v žádném případě svou náplní plně nenahrazuje logopedickou péči. Učitelka pracuje dle pokynů logopeda, který určí co a jak je nutno s dítětem v oblasti rozvoje řeči procvičovat. Rodič také obdrží od logopeda zprávu o vývoji řeči jeho dítěte, je vždy vhodné pracovat dle jeho pokynů s dítětem také doma. Preferují se ideálně velmi krátké aktivity (cca 10 minut) zařazené denně.
Co se procvičuje v logopedické prevenci?
- Dechová cvičení - zaměřují se především na práci s dechem, procvičuje se síla výdechového proudu a taktéž správný nádech. Využívají se peříčka, polystyrenové kuličky, větrníky, bublifuk.
- Artikulační cvičení - jedná se o jednoduché rozcvičení mluvidel, zejména mimických svalů, jazyka, rtů a tváří. Mnohý rodič si například vzpomene na logopedický cvik „čertík“, při kterém se vyplazoval jazyk. Podobnými jednoduchými cviky se nacvičují dovednosti mluvidel, pro správné vyslovení hlásek.
- Procvičení již vyvozených hlásek – aktivity se provádějí formou her, říkadel, písniček, ve kterých se vyvozené hlásky přirozeně vyskytují.
- Sluchová cvičení - zaměřují se na rozlišování různých druhů zvuků, také délky zvuku a jejich intenzity. Oblíbené je zvukové pexeso, vytváření zvuků různými předměty, hračkami a rytmickými nástroji.
- Fonematický sluch – sluchové rozlišování hlásek ve slově. Děti hrají hry typu: Jak slovo začíná – co slyšíš na začátku slova, slovní fotbal.
- Sluchová paměť – procvičování sluchové paměti, např. zapamatovat si slova po sobě jdoucí- třeba hra Na nakupování (Šla babička do městečka, copak si tam koupila?).
- Rozšiřování slovní zásoby - nedílnou součástí logopedické prevence je také podpora slovní zásoby dětí. Vyprávění nad knihou, obrázkové čtení, hra na otázky a odpovědi, vyprávění zážitků a příhod.
- Zraková percepce – postřehování různých předmětů zrakem, určování předmětů dle kategorií. Vhodné je třídění věcí a předmětů dle barev, tvarů, hledání rozdílů na dvou podobných obrázcích, skládání obrázků a mozaiek dle vzoru.
- Rozvoj rytmického cítění – provádíme formou básniček, písniček, vytleskávání a napodobování rytmu (dítě opakuje dle vzoru dospělého).
- Motorické dovednosti – existuje jasná spojitost mezi motorickými a řečovými dovednostmi. Pokud je omezen motorický vývoj, dá se předpokládat, že se může ustrnout i vývoj řečový. Motorické dovednosti dělíme na hrubou a jemnou motoriku.
- Hrubá motorika – jedná se o koordinovaný pohyb celého těla. U dětí rozvíjíme formou přirozených cvičení - skákání, přelézání, plazení, lezení po čtyřech, pohybové a míčové hry, jízda na vozících, koloběžkách, pohyb a cvičení na dětské hřišti apod.
- Jemná motorika – představuje motorikou prstů a artikulačních orgánů. Můžeme do ní zařadit manipulační aktivity, kresebné aktivity, motoriku rtů, tváří a jazyka, motoriku očních pohybů. Pokud chceme dítě rozvíjet v této oblasti, tak nabízíme manipulaci s různými předměty, modelování, výtvarné činnosti, sledování předmětů očima, atd.
Cílem logopedických chvilek je podporovat přirozený vývoj řeči dětí, jejich řečové dovednosti, prevence vzniku vad řeči, případně dopomoci k odhalení poruchy či nesprávného řečového vývoje. V žádném případě se tedy nejedná o nápravu hlásek, která spadá do kompetence odborníka.
V souvislosti s logopedickou prevencí je taktéž vhodné si připomenout několik zásad, kterými je dobré si řídit, pokud máme dítě, které má řečové obtíže a aktivitám pro rozvoj řeči se věnujeme také doma (Kutálková, 2005):
- Volíme činnosti s ohledem na věk a schopnosti dítěte.
- Volíme metodu krok za krokem, kdy dochází k postupnému navyšování obtížnosti zadaných úkolů.
- Do činností děti nikdy nenutíme, pokud je pro děti nezajímavá, nabízíme jinou alternativu.
- Využíváme pozitivní motivaci, chválíme a podporujeme dítě.
- Nikdy dítě nekritizujeme, nezesměšňujeme, neupozorňujeme dítě na to, že má špatnou výslovnost.
- Dostatečně dítěti vyslovujeme zadání, pokud dítě zadání úkolu nerozumí, tak si zadání společně vyzkoušíme.
- Dítěti ukazujeme správná řešení, aby si zafixovalo, které řešení je správné.
- Nenutíme dítě, aby mluvilo před cizími lidmi, pokud samo nechce.
- Nevystavujeme dítě situacím, kdy zažije komunikační neúspěch.
- Nepodceňujeme ani nepřeceňujeme schopnosti dítěte.
- Nevystavujeme dítě stresu z nedostatku času, neprojevujeme svoji netrpělivost.
- Zapojujeme dítě pouze do činností, které v něm nevyvolávají strach či úzkost.
Napsala: Mgr. Kateřina Kalábová
Použité zdroje:
KLENKOVÁ, Jiřina (2006). Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. Praha: Grada Publishing, a.s.. ISBN 80-247-1110-9 KUTÁLKOVÁ, Dana (2005). Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. Praha: Portál. ISBN 80-7367-056-9
